Skutečné sídlo firmy – kam vlastně patřím?
Již nějakou dobu se na formuláři registrace k dani z přidané hodnoty nachází oddíl „skutečné sídlo firmy“. Nyní se finanční úřady zaměřily na jeho kontrolu, a to jak u nových žadatelů, tak i stávajících plátců DPH. Důvody jsou v zásadě dva – odfiltrovat účelově zakládané firmy sloužící k podvodům s DPH a směřovat správu daní z Prahy na méně vytížené „vesnické“ finanční úřady. A jak už to bývá, chvályhodný boj s podvodníky komplikuje život i slušným podnikatelům.
Definici skutečného sídla firmy čerpá finanční úřad zpravidla ze zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty, § 4 odst. 1 písm. i), kde je popsáno jako „místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí, popřípadě místo, kde se schází vedení“. Někdy cituje též rozhodnutí Evropského soudního dvora C-73/06, že „Sídlo hospodářské činnosti společnosti je místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí týkající se obecného řízení dané společnosti.“
U firmy vlastnící jednu kancelář, kde jednatel celý den sedí a rozhoduje, tedy nevznikají pochybnosti. Ale jak je to u podnikatelů a firem, které mají sídlo ve sdílených prostorách, ve virtuálních kancelářích? Co firmy jejichž jednatel pracuje převážně v terénu, takže zde není jedno místo „zásadních rozhodnutí“? Vzhledem k tomu, že prostory Profi-kanceláře jsou vybaveny recepcí a kancelářskými prostorami, skutečné sídlo firmy zde být může. Podívejme se na tři typické klienty Profi-kanceláře:
Příklad č. 1: malá obchodní firma
Firma č. 1 obchoduje v Česku i za hranicemi, její jednatel pracuje z domova, jedná v kavárně, jezdí po klientech a podle potřeby vede jednání v zasedačce na adrese sídla firmy. Když přijde neohlášený zákazník či úředník na adresu sídla firmy, vždy se mu věnuje recepční. Na adrese sídla jsou rovněž přebírány a zpracovávány dopisy pro firmu – i když jednatel zrovna podepisuje kontrakt v Dubaji. Nyní finanční úřad firmu vyzývá k oznámení skutečného sídla.
Pro úřad je důležité, že klient má smlouvu umožňující operativní pronájem kancelářských prostor, že v sídle podle potřeby probíhají klíčová jednání s klienty a daňovým poradcem, že se mu recepce stará o poštu a klienty. Vhodné je rovněž přiznat, že jednání probíhají i na různých dalších místech, převážně však v Praze. Malá společnost nemá povinnost ani potřebu vlastnit kanceláře a placenou administrativní sílu – proto zvolila tuto, ekonomicky výhodnější variantu zajištění sdílených prostor pro potřeby svého podnikání a umístění sídla společnosti. Proto není na místě podávat FÚ oznámení o změně registračních údajů – stačí sepsat krátký dopis, vysvětlit výše uvedené a přiložit kopii Smlouvy o umístění sídla.
Příklad č. 2: podnikatel na internetu
Podnikatel č. 2 pracuje převážně z bytu, z restaurace a z chaty – ani byt, ani restaurace, ani chata nejsou jeho majetkem. Většina jeho zákazníků navíc sídlí mimo ČR. Přesto má možnost využít zasedací místnost v sídle firmy, občas tam jedná s dodavatelem notebooku a satelitního datového připojení. Má dobrý pocit z toho, že dopisy otevírá a skenuje recepční a ne on sám. Funguje na více místech, převážně v Praze a ve virtuálním prostředí SÍTĚ SÍTÍ.
Pro FÚ je důležité, že klient nemá žádné jiné vlastní prostory, kde by je mohl přivítat, že většinu času pracuje na území hl. m. Prahy, a spadá tedy pod pražský finanční úřad. Podnikatel využívá smluvně zajištěné prostory v Profi-kanceláři operativně (sken smlouvy přikládá). A rád tam úředníky osobně pohostí. Když se úřad ptá na skutečné sídlo, dostane datovou schránkou krátkou odpověď v tomto duchu.
Příklad č. 3: mimopražský výrobce
Firma č. 3 vyrábí v pohraniční vesničce evropsky úspěšné součástky. Aby ji zákazníci nehledali na Dálném východě, chce mít sídlo firmy v Praze. Zda na to bude mít i z pohledu FÚ právo, záleží na tom, kde probíhají klíčová jednání a rozhodování jednatele či ředitele firmy.
Pokud za ním zákazníci jezdí podepisovat smlouvy do vesničky, kde má i účetní a 5 dní v týdnu zde pracuje, bude muset nahlásit skutečné sídlo společnosti zde, a spadne pod pohraniční FÚ (registrační sídlo firmy nicméně může zůstat v Praze). Pokud ovšem klíčová jednání probíhají převážně v Praze, kde navíc sídlí i právník a daňový poradce, se kterým dává jednatel dohromady klíčová ekonomická rozhodnutí, pak mu úřad registraci v Praze nemůže zamítnout.
U „pražské varianty“ je důležité je, že klíčová jednání probíhají v pražském sídle společnosti a dále na různých místech v Praze, podle potřeby a též v závislosti na druhé smluvní straně. Dle významu jednání a polohy klientů jsou volena místa jako restaurace, kavárny, hotelové lobby, letiště apod. Pohraniční výroba a sklad jsou ekonomickým řešením a ze stejného důvodu neplatí v sídle společnosti po celý den vlastního zaměstnance kvůli přebírání pošty, vzkazů apod. – pro společnost je výhodnější tyto služby outsorcovat u Profi-kanceláře.
Našli jste se v některém z uvedených příkladů? Pokud ne, můžete se obrátit na svého konzultanta v Profi-kanceláři nebo napište dotaz na info@profi-kancelar.cz.
Právníkovy příběhy
V kontextu komunikace některých pracovníků českých finančních úřadů je, z hlediska výkladu pojmu skutečné sídlo společnosti, pikantní právě zmiňované rozhodnutí Evropského soudního dvora. Citujeme jeho shrnutí z časopisu Euro 35/2007 „…logistická společnost PLS měla v Lucembursku pronajaté kanceláře a oba jednatelé byli v této zemi přítomni průměrně tři dny v týdnu. Hlavní manažerská rozhodnutí, týkající se nákupu nákladních vozů, a určitá část administrativy, například vedení účetnictví, vydávání faktur a výpočet mezd, byly vykonávány v Lucembursku, kde byla také registrována nákladní auta. PLS byla v Lucembursku registrována k DPH i přímým daním a řádně podávala svá daňová přiznání.“
Ovšem ta zásadnější rozhodnutí „například rozdělení a organizace jízd nákladních vozidel a kontakt se zákazníky, vykonávala mateřská společnost ve Švýcarsku. Veškeré dodávky PLS byly výhradně pro mateřskou švýcarskou společnost.“
Takže jaký byl závěr evropského soudu ohledně sídla hospodářské činnosti?
Nezáleží tolik na tom, kde se schází jednatelé, kde se zpracovává účetnictví nebo najímají zaměstnanci – záleží především na tom, kde se rozhoduje o směřování společnosti a kde se jedná s klíčovými zákazníky (což bylo v tomto případě Švýcarsko). Z toho vyplývá, že skutečné sídlo může u malé firmy určit jedině majitel či jednatel, který ví, kde tyto nejzásadnější činnosti vykonává.
Naše společnost neposkytuje právní poradenství, údaje na stránkách uvedené jsou informativní. V případě zájmu vám rádi sjednáme schůzku v osvědčené advokátní kanceláři.